Člověk nemá limity, říká multifunkční basketbalistka Brantlová

Basketbalovou kariéru odstartovala ziskem titulu juniorské mistryně světa po boku Evy Vítečkové a Jany Veselé. Pak se ale Tereza Brantlová vydala dobrodružnější cestou. Vyzkoušela si angažmá po celé Evropě včetně Sibiře a nakonec se rozhodla přestěhovat do Londýna a prosadit se tam v jiných oborech jako je modeling a herectví. A díky svému přesvědčení, že kdo nic nezkusí, nic nezíská, se jí to povedlo. Nyní natáčí filmy s Richardem Gerem a chodí po molech v Londýně i Madridu. Ale basketbal stále zůstává její životní láskou i životním stylem.

Tereza Brantlová při rozhovoru s novináři 17. ledna v Londýně.

Jak si užíváte, že jste se usadila v Londýně?

Byla to velká změna, protože Londýn není jednoduchý na žití, zvláště ze začátku. Je tu strašně moc lidí, konkurence, ale také strašně moc příležitostí. Rok jsem se usazovala, ale teď už tu mám kamarády, takže teď už si to užívám.

Je to už druhý domov?

Když jsme hrávala, tak jsem každý rok byla v jiné zemi. Tady už jsme pátý rok, takže se to dá nazvat druhým domovem. I když tím je Praha, do které se ráda vracím. Můj pravý domov je v západních Čechách. Takže Londýn je spíše třetí domov.

Jak se česká basketbalistka dostane do Anglie, kde basketbal není tak populární?

Můj první záměr nebyl hrát basketbal. Po tom odchodu z vrcholového basketbalu ve třiceti letech, jsem se sem přesunula celkově, protože jsem cítila, že potřebuji variabilitu a více příležitostí. A tím, že jsem byla z Čech už hodně dlouho pryč, tak tam jsem to necítila, protože jsme byla zvyklá cestovat. Takže jsem se rozhodla, sbalila tašku, koupila jednosměrnou letenku a zkusila tu zapustit kořeny. Dala jsem si měsíc, jestli se to povede, a naštěstí to vyšlo. Měla jsem štěstí, že jsem tu potkala lidi přes basket. Ten mi po roční pauze chyběl. A tak jsem se mu chtěla opět věnovat, ale zároveň si budovat i jinou kariéru. Anglický basket nikdy nebyl na nejvyšší úrovni, ale věděla jsem, že tu ten skrytý talent je. Takže jsem si řekla, že se přesunu sem, zjistím, jak to tady chodí. A potkala jsem Marka Clarka, který je tu velká basketbalová legenda. A stala jsem se členem basketbalové akademie pro mládež, která vychovává hráče na americké univerzity a k profesionálnímu basketbalu.

A jak je to v Anglii s popularitou basketbalu?

Když je to velká akce, tak je to vyprodané. Na finále ligy přijde 17 tisíc lidí. Ale když jdete na normální zápas, tak je to daleko horší. není to tak propagované. Navíc před ženským basketbalem je tu Netball. Když jsme to poprvé viděla, tak jsem si říkala, co je to za košandu. Ale v zemích britského společenství je to obrovsky populární. Sbírá to všechny talenty, které by jinak byly ideální na basketbal. I proto tu teď byla aféra, že basketbal nedostal od státu peníze na podporu, protože vláda řekla, že je velmi nízká šance na medaile z velkých akcí. To mě mrzí, protože vím, že basketbal je nádherná hra, která dává hodně i do života. Myslím, že já jsem jeden z důkazů.

Netball

Teď už s basketem přijdete do styku jen při komentování?

Ne ne. Čtyři roky jsem tu hrála nejvyšší ligu. U toho jsem měla na plný úvazek práci. Chtěla jsem mladým holkám předávat zkušenosti hráče, který toho dost procestoval. Teď po vánocích jsem ze zdravotních důvodů skončila. Také jsem učila sport na střední škole. To zahrnovalo i anatomii, fyziologii, fitness, koučink, všechno co se točí kolem sportu. Tím, že jsem magistr na FTVS, tak mám status kvalifikovaného učitele. Teď se věnuji osobnímu trenérství a rozvoji kondice obyčejných lidí i sportovců. A to v rámci David Lloyd Clubs, což je v Anglii rozšířená síť fitness center. Já se teď pohybuji v tom v Notthing Hillu. Teď se budu i stěhovat do západního Londýna. To je vysněná destinace, ale také něco stojí, tak se musím ohánět. Ale moc se mi tam líbí, takže jsem moc ráda, že jsem tu příležitost dostala.

Která basketbalová štace byla nejexotičtější?

To určitě Rusko (Krasnojarsk). Šla jsem z maďarské ligy do Ruska, kde jsem vydržela sedm měsíců. Holky z WNBA to vzdaly po měsíci. Bylo to na Sibiři až nad Mongolskem. Hned na začátku jsme nedostávaly zaplaceno, bylo tam minus 40 stupňů, trénovaly jsme čtyři hodiny ráno a čtyři hodiny večer a mezi tím jsme hodinu a půl přejížděly. Takže jsme za celý den byly doma tak na 45 minut se najíst a na chvíli si odpočinout. Byly tam velké rozdíly mezi chudými a bohatými. Viděly jsme umrzlé psy na ulicích. Stávalo se, že jsme jely na zápas dva dny vlakem. Byl to drsný a oči otevírající zážitek.

Jaký byl přesun z kariéry profesionální basketbalistky do běžného života?

Byly to krásné časy, hodně mi chybí, protože je to krásný životní styl, ale už jsem věděla, že chci zkusit i něco dalšího. Začít další etapu života a reagovat na možnosti, které život nabízí. FIBA teď má skvělý projekt Time-Out, který pomáhá sportovcům vystudovat a připravit je na život po kariéře. Já měla to štěstí, že jsme vystudovala už během kariéry, i když to nebylo jednoduché. A když jsem se teď přesunula do Anglie, tak mi to studium začalo dávat smysl. Bez toho bych tu měla hrozně těžký život. Takto mi to pomohlo se zapojit do běžného života. Proto mohu mladým hráčům jen doporučit, aby mysleli i na studium. Nikdy nevíte, kdy se zraníte a kdy budete muset do normálního života.

Takže máte pochopení pro holky, co chtějí jít studovat do Ameriky, i kdyby to mělo ohrozit jejich kariéru?

Mám. Každý se rozhoduje podle svého nejlepšího mínění v ten daný moment. I já mám v životě momenty, ve kterých bych teď udělala jiné rozhodnutí, ale v tu chvíli jsem nevěděla nic lepšího. Mladí hráči a hráčky by měli poslouchat zkušenější, snažit se s nimi zkontaktovat, získat rady, aby měli co nejvíce informací pro správné rozhodování. Jak se pak rozhodnou, je to jen na nich.

Jakou roli ve vašem životě hraje modeling?

Přišlo to z čistého nebe a ve správný okamžik. Často jsem za basketbal nedostávala zaplaceno, bojovala jsem s agenty s týmy a to člověka trochu otráví. Do toho přišel modeling a já si řekla dost a rozhodla se do toho jít. Ona role modelky a profesionálního sportovce je hodně podobná. Začala jsem sama sebe vnímat jako ženskou. Že už to není jen o tom být v trenkách zpocená na hřišti, ale že mám i svou ženskou část. A je fajn to objevit. Zase jsem začala někam patřit. Teď je to koníček, ale v době, kdy jsme končila s profesionálním basketem, tak mi to pomohlo si uvědomit, co chci dělat v normálním životě. Modeling nejde dělat věčně, i když jsou různé kategorie. Je ale jen pár vyvolených, které se tím zajistí. Já to beru s nadhledem. Když je příležitost, tak do toho jdu, a když není, tak to neřeším. Snažím si zkusit co nejvíce věcí, dokud ta možnost je, a pak se budu věnovat jedné kariéře a rodině. 

Je to podobné jako na hřišti? Také musíte mít ostré lokty?

Určitě. Zkušenost ze života profesionálního sportovce mi v tom hodně pomáhá. Nebojím se prohrát, bojovat a nikdy se nevzdávám. Umím rozeznat, kdy to jde a kdy ne. Takže neplýtvám silami a časem na věci, které nikam nevedou.

Jak jste se dostala k tomu modelingu? A do Londýna jste šla kvůli tomu?

V podstatě jo, protože Londýn je po New Yorku a Paříži největší fashion city. Říkala jsem si, kde jinde si zkusit kariéru modelky. Hodně mě to totiž bavilo. Ale když jsem sem přišla, neměla jsem nic domluvené. Začala jsem to tu obcházet a na poslední chvíli mě jedna agentura podepsala. Pomohla mi česká agentura, která mi to domluvila. Vtipné je, že česká agentura mě poprvé oslovila zrovna v době, kdy jsem byla asi na 14 dní v Anglii kvůli studiu osobního trenérství. Je to takový paradox. Když jsem se pak vydala do Londýna s tím měsícem na to zkusit prorazit, tak jsem neměla prioritu, v jakém se chci uchytit oboru. Teď zpětně si říkám, že to byl odvážný krok, ale kdybych se nechytila, tak bych se vrátila zpět do Česka.

„Patřím mezi modelky s křivkami a jsem na to hrdá.“

Pro koho jste dělala modela?

Nějaké časopisy, magazíny, měla jsme možnost jít madridský Fashion Week, což je velmi prestižní záležitost. V květnu jsem šla londýnský Fashion Week pro plus size modelky. Tím, že mám tělo sportovkyně, tak se řadím do kategorie s křivkami. Kdyby mi pár let zpátky někdo řekl, že půjdu po molu v Madridu a Londýně během Fashion Weeků, tak bych tomu nevěřila. Tehdy jsme si říkala, že já a modeling, to asi těžko. Ale to bylo proto, že jsem o tom nic nevěděla. Neznala jsem ty kategorie. I když nemám ráda rozřazování, tak já patřím mezi modelky s křivkami a jsem na to hrdá.

A jak dlouho plánujete modeling dělat?

Dokud budu mít od agentů nabídky. Dokud mi agent neřekne, že už není důvod, aby mě zastupovali, tak já nemám důvod se odhlašovat. Dělat to jako koníček můžu, když mě to baví. K tomu jsem začala dělat i do herectví, chodím do komparzu. Celkově mě tento byznys baví. Vím, že to zní, že nevím kam patřím, když dělám tolik různých věcí, ale já prostě zkouším od každého trochu, což mi otevírá oči, potkávám zajímavé lidi a nikdy nevíte, kdy tyto příležitosti využijete.

„Člověk nemá limity, jen limitujeme sami sebe, když říkáme, že na tohle nemáme. Já tak nepřemýšlím. Já to zkusím a maximálně uslyším ‚ne‘. A to ‚ne‘ mě pak motivuje jít dál a zkusit se zlepšit.“

Jak snášíte to, že jste dělala kolektivní sport a teď se snažíte prosadit v oborech, které jsou hodně o konkurenčním prostředí a ve kterém se hodně lidí pere o jednu roli?

Hodně lidí si tohle myslí, ale já naopak cítím, že modelky drží hodně spolu. Alespoň ty, co znám já. Jsou to fajn lidi. V tom špičkovém modelingu asi bude rivalita a nevraživost větší, protože je tam obrovská konkurence. Ale v modelingu, kde se pohybuji já, táhneme všichni za jeden provaz. My se totiž snažíme prosadit myšlenku, že není jeden ideál krásy, aby se lidi měli rádi takoví, jací jsou. To nás stmeluje.

A do toho zkoušíte prorazit v herectví, že?

Já na to nespěchám. Na úspěch se spěchat nedá. Musíte být odhodlaní, mít kuráž a tvrdě pracovat. A úspěch přijde časem. O filmovém průmyslu jsme neměla ponětí, tak jsme vzala komparzy, abych se s ním seznámila. Baví mě sledovat, jak všechno funguje, snažím se učit. Uvidíme, co budoucnost přinese. Byl to takový plynulý přesun z modelingu. Když jsem v nějaké reklamě, tak jsem taková malá herečka propagující značku na základě instrukcí. Možnost byla, zkusila jsem to, bavilo mě to, tak proč nezkusit další. Člověk nemá limity, jen limitujeme sami sebe, když říkáme, že na tohle nemáme. Já tak nepřemýšlím. Já to zkusím a maximálně uslyším ne. A to ne mě pak motivuje jít dál a zkusit se zlepšit.

Kde vás lidi mohou vidět?

Teď naposledy jsem točila s Richardem Gerem, což byl velký zážitek a zatím mé top herecké kariéry. Je to charismatický herec a velká legenda. To, jak se herec chová ke komparzu, o něm hodně vypovídá. Vyjde to teď během ledna, jmenuje se to MotherFatherSon, je to osmidílná série BBC. Drama. Měla bych tam být vidět v záběrech, kdy je on v kancelářích své novinářské společnosti. Já tam hraju novinářku. Byl to velký zážitek byl celý den na metr od Richarda Gera, uvolnit mu místo, když si potřeboval sednout. Zase mi to otevřelo část mého vědomí. 

Byl takový gentleman, jak působí ze svých rolí?

Byl velký gentleman. Je opravdu takový, jak ho známe z filmu Pretty Woman.

A další role?

Hrála jsem ve videoklipu bratrance Eda Sheerana Jethra (klip Phobia). To je můj velký kamarád a také velmi pokorný člověk. Není to sice můj styl muziky, ale bylo skvělé zažít to natáčení. Byla velká sranda, sama jsme dělala make up. Můj i tomu zpěvákovi. 

A jak vám v herectví pomáhá basketbal?

Otevírá mi dveře. Poslední čtyři roky mám možnost hrát v londýnské O2 Areně charitativní zápasy pro celebrity. Hrajeme pro postižené děti, aby měly možnost účastnit se sportovních aktivit. Tento záměr se mi hodně líbí. Díky tomu se potkávám s lidmi z různých odvětví. Ať už jsou to sportovci, herci, zpěváci, úspěšní byznysmeni. Pak se podporujeme navzájem.

A nestresuje vás Brexit?

Já jsme velmi spontánní člověk, takže já to vůbec neřeším. Nikdo moc neví, co se bude dít. Teď zas neprošla dohoda. Já to začnu řešit, až to bude aktuální a řeknou nám, co máme dělat. Já akorát vím, že si budu muset zažádat o status rezidenta a bude to na úrovni papírování, ale vzhledem k tomu, že než se ty papíry vyřídí, tak budu v Anglii žít už pět let, takže mě by se to úplně týkat nemělo. Ale vůbec se tím nestresuji.

Dá se říci, že v Londýně také žijete v jakési bublině oproti zbytku Anglie podobně jako je to v Česku v Praze, kde také panují jiné názory než ve zbytku republiky?

Určitě. Londýn je v podstatě země sama o sobě. To město nespí, ceny jsou enormní. Nesmím to srovnávat s cenami jinde. Díky basketu jsem měla možnost procestovat celou Anglii, takže mám trochu ponětí o zemi. Strašně se mi líbí Skotsko, do kterého jsem se zamilovala.

Je nějaké místo v Londýně, které byste doporučila lidem, kteří chtějí vidět něco jiného oproti běžným památkám?

Jelikož se pohybuji v módě, tak se mi líbí Brick Lane, což je čtvrť nezávislé módy. Lidé tam vymýšlejí nejrůznější kreace, co si vzít na sebe. Jsou tam malé bary a úžasná atmosféra. Také bych doporučila Camden, což je sice obrovská tržnice, ale má svou atmosféru, své vibrace. Když má člověk rád parky, pak je hezký Greenwich. A v západním Londýně je úžasný Portobello Market. 

Stíháte sledovat basketbalové dění v Česku i ve světě?

Samozřejmě. I proto, že dělám spolukomentátora pro FIBA a chci být co nejlépe připravená. Během roku sleduji Euroligu, Eurocup, ligy. Snažím se mluvit s hráčkami, trenéry.

Když jste komentovala na MS, nechyběly vám tam české holky?

Samozřejmě, že chyběly. Srdce mám pořád v České republice a bylo my líto, že je tam nevidím. Doufám, že teď zas půjde všechno tak, jak má a že zas brzo uvidíme český tým na této úrovni.

Jaké je to na druhé straně?

Jak jsem říkala, ten byznys mě hrozně baví, a ať je to modeling, herectví nebo komentování, tak si to užívám. Už jsem si to vyzkoušela v České televizi třeba během mistrovství světa 2010. Takže takovou tu nervozitu už jsem měla za sebou. Samozřejmě komentovat v nemateřském jazyce je složitější, ale brala jsem to jako výzvu a tím, že už mě FIBA bookuje na další šampionáty, tak jsou asi spokojení.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s